NASA původně tvrdila, že pravděpodobnost srážky je jedna ku pětačtyřiceti tisícům. Malý Němec si jako podklady vzal materiály z Astrofyzikálního ústavu v Postupimi a došel k závěru, že pravděpodobnost je mnohem vyšší. Jedna ku čtyřem stům padesáti.
Informují o tom agentura AFP a list Potsdamer Neuerster Nachrichten. A NASA ve vyjádření, odeslaném Evropské kosmické agentuře potvrdila, že chlapec má pravdu.

Třináctiletý Nico vzal v úvahu, že asteroid, který se přiblíží Zemi nejvíce v dubnu roku 2029, může narazit do některého ze satelitů v okolí naší planety. Není to příliš pravděpodobné, ale vyloučit to nelze.
Pokud by se tak stalo, může se asteroid vychýlit ze svého směru a narazit do Země v roce 2036.

Asteroid s průměrem kolem padesáti metrů zaznamenala observatoř v Arizoně na konci listopadu. Na základě tehdejších informací astronomové před týdnem odhadli pravděpodobnost, že se útvar označený 2007 WD5 srazí 30. ledna s Marsem, na jedna k 25.
2007 WD5 Zemi neohrožuje, k Marsu se blíží rychlostí 44 898 kilometrů v hodině. Yeomans se domnívá, že až pozorování přinesou další informace o dráze kosmické skály, šance na střet s Marsem se opět sníží.
Odborníci se domnívají, že má rozměry zhruba srovnatelné s meteoritem, který v roce 1908 explodoval nad Tunguzskou oblastí na Sibiři a zničil tehdy na 2000 kilometrů čtverečních lesa.
Pokud meteorit nakonec do Marsu opravdu narazí, dojde k tomu pravděpodobně blízko rovníku nedaleko míst, která od roku 2004 prozkoumává robotické vozítko Opportunity. Podle Chesleyho ale robot v žádném nebezpečí není, neboť se v současnosti nachází mimo předpokládanou oblast dopadu.
(30.12.2007)

Jádro komety Tempel 1, které bylo úplně zblízka zkoumáno v červenci 2005, je opravdu pokryto nejméně malým množstvím vodního ledu. Toto tvrzení dokazují snímky komety, pořízené v červenci 2005 během jejího opravdu detailního zkoumání. To, že na kometě je voda, jako tvrzení nikoho nepřekvapí, vždyť o tom každý ví a mluví. Ale kde jsou důkazy. Přímé důkazy jsme totiž doposud neměli. První svědectví existence vodního ledu na kometárních jádrech nám přinesl až výzkum zmíněné komety Tempel 1.

Výsledky ukazují, že vodní led na povrchu opravdu je, ale v množství poměrně malém. Předchozí spektrální analýzy komet ukazovaly, že na jádrech komet vodní led opravdu existuje, protože v okolí jádra byl detekován. Nyní, poprvné v historii výzkumu komet, máme jistotu, že tomu opravdu tak je. Na snímku jsou "ledová pole" vidět jako namodralé oblasti. Celkový povrch komety je přibližně 45 čtverečných mil, tj. 1,2 miliardy čtverečních stop.
Plocha, která je pokryta slabou vrstvou vodního ledu, je přibližně 300 tisíc čtverečních stop. Ale pouze šest procent této oblasti obsahuje čistý vodní led. Zbývající část obsahuje prach. Z celkového pozorovaného povrchu komety Tempel 1 je vodní led jen asi na půl procentu plochy.
Vysvětlení "vodních pochodů" má rozhodující vliv na porozumění role komet ve sluneční soustavě, a i porozumění skutečnosti, zda komety mohly hrát kardinální roli v dopravě vody na Zemi. Zjištěním existence vodního ledu na povrchu komety Tempel 1 došlo k naplnění jednoho z hlavních cílů mise Deep Impact - zjištění, co je na povrchu i uvnitř kometárního jádra. Zjištění jsou podpořena i získanými spektrálními daty.

Jen pro přípomenutí - dalším výsledkem zkoumání této komety je i zjištění, kde vlastně ve sluneční soustavě kometa Tempel 1 vznikla. Analýzou jejího vnitřku máme jistotu, že oblast jejího zrodu dnes "okupují" planety Uran a Neptun.
(25.8.2006)

2006 HZ51

Vědci objevili nový asteroid, který by se mohl střetnout se Zemí. Jde podle nich o největší v současnosti známé těleso, jenž by se s naší planetou teoreticky mohlo v tomto století srazit, a to již za dva roky. Pravděpodobnost, že se tak stane, je však jen velmi malá - zhruba jednu ku šesti milionům. Experti navíc dodávají, že obavy se asi ještě sníží po dalších pozorováních, které zřejmě zjistí, že možnost střetu Země s planetkou je ještě menší, než činí první odhad. Asteroid označovaný 2006 HZ51, který je zařazen do seznamu potenciálně nebezpečných těles, průběžně doplňovaného americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA), byl objeven 27. dubna. V průměru má asi 800 metrů a je jedním z největších, které se kdy do seznamu dostaly. Objekt o této velikosti by při srážce na Zemi způsobil rozsáhlou katastrofu. První z možných dat, kdy by se případně planetoid mohl se Zemí srazit, připadá na 21. června 2008. Další z vesmírných těles potenciálně nebezpečných pro Zemi, asteroid Apophis, má pravděpodnost srážky se Zemí přibližně jedna ku 6000, a to někdy v roce 2036. Bylo by tak asi dost času na přípravu, pokud další měření možnost střetu úplně nevyloučí.
(20.8.2006)

Hlavním podezřelým je blízkozemní asteroid známý pod označením 2004 VD17. Asteroid byl objeven v rámci projektu LINEAR 7.listopadu 2004. Už první výpočty dráhy ukázaly, že se jedná o blízkozemní asteroid typu Apollo křižující dráhu Země. Byl zařazen mezi tzv. Virtuální impaktory, tedy planetky, u nichž zatím (tj. ze stávajících pozorování) nelze stoprocentně vyloučit budoucí srážku se Zemí. Jeho průměr se odhaduje na 580 metrů. Asteroid byl proto poměrně bedlivě sledován z vícero astronomických observatoří po celém světě. Nejnovější pozorování z 23.února 2006 umožnila opět přepočítat dráhu tohoto asteroidu. Výpočet však stále nevylučuje srážku se Zemí 4.května 2102, ba naopak asteroid 2004 VD17 ve škále potenciálně nebezpečných planetek podle tzv. Turínské škály (Torino scale) postoupil na stupeň 2 z desetistupňové stupnice, kde 0 znamená "obyčejná blízkozemní planetka" a řadí se sem valná většina ze čtyř tisíc objevených blízkozemních asteroidů, stupeň 1 "objekt vyžadující pečlivé sledování" a stupně 2, 3, 4 až 10 vzrůstající riziko. Torinská stupnice byla přijata na astronomickém workshopu v italském Turíně (mimochodem, myslíte, že je správně počešťovat cizojazyčné zeměpisné názvy?) v roce 1999.

ALE : Stupeň 2 není nejvyšším dosud dosaženým stupněm nebezpečí na Turínské škále. Tím je asteroid Apophis, který ještě pod předběžným označením 2004 MN4 dosáhl v prosinci 2004 stupně 4. Donald Yeomans, ředitel NASA NEO kanceláře říká:"Dvojka na Turínské škále není tak moc alarmující. Z nynějších dat je pravděpodobnost srážky v roce 2102 1:1400. Nejpravděpodobnější však je, že přesná pozorování v delším oblouku dráhy asteroidu možnost srážky zcela vyloučí." A i kdyby, jak říká Andrea Milani, italský teoretik, věnující se právě propočtům možných střetů asteroidů se Zemí, byl by to vážný problém, ale ne pro naši generaci. Čili, byl by čas se připravit a najít nějaké vhodné řešení. Právě probíhá jak pozorovací kampaň pro získání dalších přesných měření pro zpřesňování drahý asteroidu 2004 VD17, tak i pátrání po archívních snímcích, ze kterých by se dala upřesnit dráha asteroidu zpět do minulosti.
(10.8.2006)

2004 MN4 je blízkozemní asteroid typu Aten, tedy těleso s velkou poloosou dráhy menší než 1AU a trávící většinu své oběžné doby uvnitř dráhy Země. Takové, velmi vzácné asteroidy dostávají tradičně jména ze staroegyptské mytologie - Aten, Hathor, Sekhmet aj. Vlivem těsného přiblížení asteroidu 2004 MN4 k Zemi v roce 2029 se však jeho dráha změní a bude mít velkou poloosou dráhy větší než 1 AU a tedy se přesune do kategorie asteroidů Apollo. Jeho objevitelé v čele s Davidem Tholenem z University of Hawaii mu proto vybrali jméno staroegyptského božstva, ovšem v řecké (antické) transkripci. Proto Apophis, nikoliv Apep (Apop). A kdo či co byl/je strašlivý Apophis (Apep) zač? Staroegyptské božstvo zla a zkázy, sídlící ve věčných temnotách. Každý den se pokoušel pohltit sluneční loď boha Re (Ra). Apophis (Apep) velel armádě démonů trápících lidi. Většinou býval zobrazován v podobě obřího hada. Apophis = 2004 MN4 je sice jedním z "nejpodezřelejších" známých asteroidů, jeden z mála, který na Turínské stupnici nebezpečnosti planetek dosahuje vyššího stupně než nula, a tedy dle škály stupnice "vyžaduje pečlivé sledování", ale přesto, jak podotýká jeden z jeho objevitelů Dave Tholen, nemíří přímo na nás, alespoň ne hned. Zajímavé věci se však dějí kolem 2004 MN4 i mimo staroegyptskou mytologii. Russell L. (Rusty) Schweickart, bývalý americký astronaut a velitel lunárního modulu Apolla 9, nyní předseda nadace B612 Foundation navrhl Kongresu vyslání kosmické sondy k tomuto asteroidu. Na asteroid by sonda umístila radarový transpondér a data přenesená tímto zařízením by umožnila přesně určit, zda a hlavně v jaké vzdálenosti nás Apophis čili 2004 MN4 mine v dubnu 2029. Vysílací zařízení by mohlo být doplněné i seismometrem pro měření změn v povrchových i vnitřních strukturách asteroidu. Měření poloh asteoridu pomocí transpondéru na jeho povrchu by byl přesnější než optická i radarová měření ze Země. Přibližně 300-metrový asteroid by měl minout Zemi ve vzdálenosti menší než je výška geostacionární dráhy nad povrchem Země. NASA přislíbila, že na návrh odpoví do konce letošního srpna. Nové informace o pravděpodobnosti srážky asteroidu Apophis se Zemí byly prezentovány na letošní konferenci Asteroids, Comets, Meteors 2005 , konané v brazilském centru Búzios nedaleko Rio de Janeira. V následujících řádcích se je pokusím shrnout. Ano, srážka v roce 2029 opravdu nehrozí, planetka nás mine, sice poměrně blízko, ale mine. O tom, že v prosinci 2004 byla situace velice vážná, svědčí i následující obrázek, který ukazuje teoretická místa dopadu planetky v roce 2029 (červená čára je stopa laserového ukazovátka přednášejícího). Naštěstí toto nebezpečí pro rok 2029 opravdu nehrozí, jak ukazuje následující snímek, zobrazující polohu Země a planetky pro 13. dubna 2029, kde planetka je označena šipkou a menší kolečko nahoře v grafu představuje naší Zemi, větší kruh "srážkovou" oblast (červená čára je opět od laseového ukazovátka přednášejícího) Ač pro rok 2029 je nebezpečí zažehnáno, se objevilo další, a to hned pro rok 2036, a opět poměrně významné. Šance na srážku je totiž 1:7000. To sice nevypadá číselně tak významně, ale na srážku tělesa se Zemí je to číslo značně velké, a tudíž nebezpečné. A co s tím dál? Nelze toto nebezpečí přehlížet. Jsou potřeba další pozorování. Příští vhodný návrat pro zpřesňování dráhy tohoto tělesa je v roce 2013. Pozorování v tomto roce nám mohou na 97 procent vyloučit srážku v roce 2036. Pozorování v roce 2021 nám řeknou na 99.8 procenta, jestli se s námi srazí či nikoliv v roce 2036. A to by bylo ještě pořád patnáct let, abychom s "tím" mohli něco udělat a eventuálně zachránit život na naší planetě. Pokud by opravdu byl Apophis na kolizní dráze se Zemí, v roce 2013 bude tato pravděpodobnost cca. jedno procento, v roce 2021 dosáhne procent dvaceti. Ze statistiky vyplývá, že s podobně velkým asteroidem (tento má průměr cca. 320 metrů) se Země střetne průměrně jednou za 1500 let. Ono počítat dráhy v okolí Země do budoucnosti včetně možných odchylek není vůbec jednoduché, jak ukazuje i následující obrázek, zobrazující možné polohy planetky vůči Zemi v jedné rovině. Došlo-li by na nejhorší a nebezpečí srážky by bylo v roce nadále vysoké a muselo by se přistoupit přímo k ochraně Země, byl presentován i časový plán takovéto záchranné akce. Pokud jde o akci , detailní studie by musela být provedena v letech 2013-2019. Poté výroba sondy kolem roku 2020, start 2022 a vlastní "akce" v roce 2024. Pro představu - použitý "projektil" by měl mít váhu cca. 1000 kg a měl by do planetky narazit rychlostí několik kilometrů za sekundu. Tento náraz by upravil dráhu planetky o 25 kilometrů během následujících tří let (rychlost změny dráhy byla spočtena na 0.1 mm/s). Doufejme, že budeme mít opět štěstí, a nebudeme tuto misi v tomto případě potřebovat.
(30.7.2006)